MADEBYTHEFIRE jsem neviděl už dlouhá léta. Desetiletí? Prostě šíleně dlouho. CLUTCH AT STRAWS nikdy. Prý jsou zajímavým mladým úkazem na rakouské scéně, tihle CLUTCH AT STRAWS. Čas to zjistit. Program večera jasný. Tak jasně, je čtvrtek, ale podobně hubenou návštěvnost jsem fakt nečekal. Ale co už. MADEBYTHEFIRE si to vždycky umějí udělat hezký, a tak se i stalo. Poprvé vidím novou sestavu a slyším nové skladby. A je to zas a znovu krásný. Kapela, co nedokáže zklamat, ani kdyby chtěla. Instrumentálně a hlavně rytmicky košaté výbuchy emocí otřásají prostorem kolem mě. U nových skladeb si všímám většího zapojení baskytarových efektů, které celku dodávají na barevnosti.

Zážitek. Emařina bez řvaní. Zvukoobraznictví. Kytarové propletence se lámou do nasekaných pasáží, které mají ostrost i poetiku nabroušené břitvy. A přitom to celé zní tak nenásilně. Vedle úplně nových skladeb návrat ke kořenům, jakými je „Hondo“ nebo „Zpověď“. Slzy na krajíčku. Tohle mi chybělo. Docházku na koncerty "Mejdů" musím v budoucnu napravit.

Vídeňská trojka CLUTCH AT STRAWS pojímá screamo v poměrně otevřené formě, která v sobě snoubí postrockové kytarové gradace, zvonivou emařinu i punkově akordové přímočaré drhnutí. Kytarová různorodost v aranžích je nicméně to, o co se kapela může opřít. A zajisté i o nového basáka, který naskočil do sestavy před krátkou dobou. Bicí se tu přizpůsobují kytaře, dokáží vycítit, kdy se stáhnout, a hrají vlastně celkem úsporně. Vokál má velmi často polohu spíš takového rozervanějšího chrapláku, kterému je celkem dobře rozumět, ale bohužel v rámci žánru působí trochu zataženě a místy trochu více teatrálně. Jako celek to vlastně ale funguje celkem dost dobře, dynamicky a dostatečně variabilně, co se různých přístupů týče.